1.kapitola: Dop***le, co to bylo??

20. května 2011 v 13:10 | Katarina Ghön |  Povídka: Na tomhle debilním světě už fakt nic nechápu! (Fantasy,Monstra,Dobro a zlo)
Mé rozhodnutí psát povídku je zdřejmě hodně odvážné... xD No komentujte a uvidím jestli mám pokračovat :)


Můj den začínal jako každý jiný den většiny mích spolužáků. Šla jsem do školy, udělala si úkoly, prohodila pár slov s kamarády a jako každý pubertální výrostek v mích letech jsem se zavřela ve svém pokoji a pustila jsem si nahlas muziku, u které sem se pohupovala v rytmu latinsko-americké salsy a zárověň luštila pracovní list mého spolužáka, který používá místo arabských písmen spíš klínové. ,,Už je půl osmé,, uvědomila jsem si při pohledu na hodiny, které vysely nad obrazem vodopádů v pralese. Stáhla jsem si své dlouhé od přírody světlé, hodně blonďaté vlasy do jednoduchého copu a vydala jsem se na výpravu do koupelny. Spáchala jsem hygienu a po krátké podvečerní sprše jsem se cítila jako znovuzrozená. Ještě zabalená v ručníku jsem vytáhla ze skříně své oblíbené bílé triko a pohodlné rifle, které byly prodiravěny což působilo elegantně a zároveň rebelsky. Oblečení jsem na sebe hodila rychlostí blesku.A znovu jsem se věnovala muzice, tentokrát metalu, který vypouštěl můj kazeťáček, v tom někdo zaklepal na dveře: ,, Můžu?'' zeptala se mě Betty. Nestačila jsem ani na odpověď a už byla nalezlá v mím pokoji. ,,Už sem zase lezeš bez dovolení?" zeptala jsem se s naoko hraným naštváním své kamarádky. ,,Sorry no. Polehčující okolnost je snad to, že jsem zaklepala." řekla a zvedla oči vsloup a zabodla si prst do čela. ,, Hej El? Nějakej kořen na Tebe čeká venku v autě... A je sexi. " řekla Betty a podívala se na mě tím svým svůdným pohledem. ,,Hele Betty, nech si ty svý nadržený perverzárny pro sebe jo?" křikla jsem na ni škodolibě a rychle jsem vyběhla z domu, čímž jsem se zbavila případných připomínek, nebo otázek ohledně krásného neznámého v autě. ,,Ahoj Dave." pozdravila jsem pohledného chlapce, který na mě už nedočkavě čekal a lehce jsem ho líbla na tvář. ,, Čím jsem si to zasloužil?" zeptal se s ironickým úšklebkem na rtech a svým psím pohledem, kterému neodolá snad žádná. S úsměvem jsem si zapla pás a Dave stáhnul střechu, ikdyž se stmívalo, protože i tak bylo venku horku a v autě dusno. Potom jsme se pomalu rozjeli. Za ten měsíc, co se Dave přistěhoval mi opravdu přirostl k srdci. Jeho kaštanové vlasy se vlnily ve víru větru a modré oči se mu leskly při západu slunce jako modré tyrkysové moře. Jeho pleť zářila zlatými odlesky, jak na ni dopadaly sluneční paprsky. Podívala jsem se na něho a zjistila, že je jeho tvář naplněna pohodou. Bylo mi vedle něj dobře, vždy jsem s ním zapoměla na všechny starosti a to jsem teď potřebovala. Bylo toho na mě skrátka moc. Škola, problémi se samem, který žárlil na mě i na Dave. Vlastně ani nevím proč, protožejsme spolu vůbec nic neměli. Ujeli jsme asi 10 km. Mohli jsme jet rychleji, protože silnice byli až na pár taxíků prázdné. Na venkov totiž skoro nikdo nechtěl jezdit, protože se tu děly prapodivné věci. Vesměs, to ale byla práce zdejších teenagerů, kteří neměli zrovna co dělat. Všimla jsem si, že se setmělo a nad stromy padla mlha. Ikdyž bylo slunné léto v dálce byly slyšet hromy. Zdálo se, že přicházela bouřka. Vlasy mi projel studený vítr a já se přikrčila, jak mi na rukou naskočila husí kůže. Dave to bystře zpozoroval a v mžiku spomalil. ,,Mám zatáhnout střechu?" zeptal se pozorně. Na nic jsem nečekala a odpověděla: ,, Mohl by jsi? Hodně se ochladilo a je mi trochu zima." řekla jsem s klidem na tváři i v hlase, ale uvnitř jsem se cítila sklíčeně a bázlivě. Už od malička jsem měla strach z bouřky, protože když jsem byla malá, tak do našeho domu uhodil blesk a tencelý shořel. Přinášela tedy s sebou smutné vzpomínky na můj domov. Dave stáhl střechu a mě ofoukl příjemně teplý vzdych, který po chvíli naplnil celé auto. Za chvíli na to jsem slyšela jak kapky deště hlasitě bubnují o kapotu auta. Kousek od nás se zablesklo. Lekli jsme se oba, ale ani jeden ze sebe navydal hlásku, jak jsme se oba snažili být stateční. Začínala jsem mít strach a dokonce i na Davovi byla vidět nervozita, kterou se snažil zamaskovat úsměvem nicméně se mu to nepovedlo, na to jsem měla čuch. Najednou se z mlhy vyřítila dvě světla, která mě bodla do očí a oslepila mě, potom jsem zaznamenala jenom skřípání brzd, ohlušující ránu a štiplavý zápach spálených pneumatik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama